Říjen 2008


Ftípek o Čechovi, Rusovi a Američanovi

29. října 2008 v 11:30 | Vlčice
Čech, Rus a Američan ztroskotají na pevnině. Přijdou k nim lidožrouti, odvedou je k náčelníkovi a náčelník říká:
"Dám vám 2 koule. Vy se naučíte s nimi něco, co jsem neviděl. Na oplátku vás nechám jít. Když mi ukážete něco co jsem viděl, sežereme vás."
Za týden se sejdou a Američan začína s představením. Žongluje s nimi, dělá obrazce a až skončí, náčelník praví:
"Bylo to velmi zajímavé, ale už jsem to viděl. Sežrat!"
Pak jde na řadu Rus a dělá totéž.
"Sežrat!" odpovídá náčelník.
Jde na řadu Čech a náčelník praví
"To jsem ještě neviděl. Jednu koulu rozbije a druhou ztratí!"

Vlk - menší popis

29. října 2008 v 11:02 | Vlčice |  Zvířata
Vlk obecný (Canis lupus) je psovitá šelma. Postupná domestikace tohoto druhu vedla k vydělení poddruhu Canis lupus familiaris - psa domácího. Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, nyní je jeho výskyt značně omezen - jeho stavy radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben. V Česku, se vyskytují poměrně v malé míře, pravidelně pouze při hranicích se Slovenskem.

Vzhled
  • Hmotnost: 30-80 kg
  • Délka těla: 180-270 cm
  • Výška v kohoutku: 70-105cm
Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu.
Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši.
Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist.

Vlčí srst

Vlčí srst se skládá ze dvou vrstev: vrchní vrstva je tvořena hustými chlupy, které odpuzují vlhkost, podsada je měkká a slouží jako tepelná izolace. Izolační schopnost vlčí srsti je tak dobrá, že na vlkovi netaje sníh. Vlci mají huňatý ocas, který v zimě používají jako přikrývku. Severní poddruhy mají srst také podstatně delší a hustší než jižní.
Vlci jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě - jejich srst může být čistě bílá, úplně černá, vybarvená ve všech odstínech šedé, skořicová, krémová, hnědá, stříbrná i zlatá. Možné jsou samozřejmě všechny přechody.
Zbarvení také závisí na sezóně. Zimní srst bývá světlejší a hustší.
Většina vlků má tmavší hřbet a světlejší břicho, často mívají tmavší masku okolo očí.
U vlka eurasijského, poddruhu vlka obecného, převládá podle sezóny rezavohnědý až šedočerný odstín, pouze spodní část těla a vnitřní strany končetin jsou nažloutlé až bělavé a vnější okraje ušních boltců černé. Pruh tmavší srsti se někdy táhne i středem hřbetu.
Vlci obývající tundru a polární oblasti bývají i celoročně úplně bílí.

Změna barvy


Byly popsány případy, kdy vlk během několika let úplně změnil barvu. Štěňata polárních vlků mají krémovou barvu, až postupem času vyblednou. I úplně černí vlci mohou postupem let získávat stále světlejší barvu, někdy se z černého vlka stane i bílý vlk.

Rozšíření

Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokážou žít v pouštích, suchých stepích, v lesích, bažinách i v tundře.
Vlci bývali po člověku nejrozšířenějším živočišným druhem. V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Na mnoha místech byl ale vlk člověkem vyhuben.
Vlivem pronásledování a lovu, které trvalo až do nedávných let, vlk zmizel z velké plochy svého původního areálu, a bohužel bylo nenávratně ztraceno i mnoho poddruhů vlka.

Sociální chování a potrava

Vlci jsou sociální zvířata žijící v dobře organizovaných smečkách.
Vlci jsou predátoři, kteří žijí ve smečkách, jejichž velikost závisí na tom, zda je dostatek potravy. Smečka se soustřeďuje kolem páru, který má mláďata (a sdružuje se na celý život), a může mít až 20 členů.
Protože vlci loví ve skupině, mohou zabíjet zvířata větší, než jsou oni sami. Živí se hlavně jeleny, losy a severoamerickými soby karibu. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona. Vlk může najednou sníst asi 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 2 kg masa, přičemž dokáže vydržet i několik dní bez potravy.

A kde se vyskytují?

Soubor:Gray Wolf Range.png

Polární pustina

29. října 2008 v 10:45 | Vlčice |  Příroda
Polární pustina (ledová pustina, polární poušť, ledová poušť, zaledněné území či mrazová poušť) je označení pro oblasti, které jsou trvale pokryty ledem a sněhem (na niž věčně trvá zima). Vyskytuje se na ostrovech Severního ledového oceánu a na Antarktidě (a v podstatě k ní lze zařadit i věčně zamrzlou hladinu polárních moří).
V této oblasti se nevyskytují žádné vyšší rostliny (mohou zde ale přežívat fotosyntetizující a jiné mikroorganismy), zvířena se vyskytuje pouze při pobřeží volného moře (tučňáci /jen na jižní polokouli/, ostatní mořské ptactvo, ploutvonožci). Někdy je považována za jeden z biomů, byť ne vždy (někdy není brána v potaz vůbec, někdy je technicky vztahována k pouštím, neboť jako ony má z hlediska živých organismů nedostatek dostupné vody).

Soubor:Arthur Harbor - Antarctica.JPG

Tajga

29. října 2008 v 10:43 | Vlčice |  Příroda
Severský jehličnatý les je název pro biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odtud pochází i místní název tajga.
Základními podmínkami pro rozšíření jehličnatých lesů jsou klima - především délka vegetačního období 1 - 4 měsíce. (Jde o období, v němž průměrná teplota vzduchu přesahuje 10 °C.) Na sever pak severský jehličnatý les přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra). Na jihu pak v biomu smíšených a listnatých opadavých lesů. S jehličnatými lesy se setkáváme i často mimo jejich oblast přirozeného výskytu (např. ČR, Švýcarsko, Rakousko), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách, jde o tzv. klimaxové smrčiny, popř. v podmáčených oblastech rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga. Nicméně většina jehličnatých lesů je nyní v Evropě uměle pěstována.
Jehličnany potřebují:
  • převahu srážek nad výparem
  • krátké a poměrně teplé léto
  • jsou schopny přetrvat i výrazně chladnou zimu ⇒ výskyt i v oblastech permafrostu
Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda vymývá sloučeniny železa z půdy, ty klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu ⇒ tvorba bažin, močálů a rašelinišť, které jsou pro sibiřskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase.

Soubor:Picea glauca taiga.jpg

A kde se nacházejí?

Soubor:Taiga.png

Step

29. října 2008 v 10:36 | Vlčice |  Příroda
Step je označení pro travnaté oblasti mírného pásu. V těchto oblastech se rozkládají na celkové rozloze přes 9 mil km². Zdejší klima se vyznačuje horkými léty a chladnými zimami. Celoročně je zde nedostatek srážek pro růst dřevin. Vegetační období netrvá déle než čtyři měsíce. Stepní půdy bývají velmi úrodné a v dnešní době jsou stepi proměněny ve světové obilnice. Pro nízké úhrny srážek během roku ve stepích nerostou stromy.
Název step vznikl v ruštině pro travnaté formace mírného pásu. Pro travnaté formace tropů a subtropů se používá název savana.

Soubor:Steppe of western Kazakhstan in the early spring.jpg

Rozšíření stepí
Stepi pokrývají rozsáhlá území v nitru Eurasie, Severní Ameriky. Na jižní polokouli se vyskytují v Argentině.
Mohelenská hadcová step je jediná step vyskyující se v ČR.

Pouště

29. října 2008 v 10:31 | Vlčice |  Příroda
Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem vody (za horní hranici srážek se považuje 250 mm ročně). Jedním z charakteristických rysů je nedostatek vegetace. Klasickým příkladem pouště je Sahara či Arabská poušť. Rozeznáváme čtyři základní druhy pouští:
  • hamada - skalnatá poušť
  • reg - kamenitá poušť
  • serir - štěrková poušť
  • erg - písečná poušť
Soubor:Desert - Inner Mongolia edit.jpg

Tundry

29. října 2008 v 10:26 | Vlčice |  Příroda
Tundra je biom subpolárních a polárních oblastí, který lze nalézt mezi tajgou a trvale zaledněnými polárními končinami. Najdeme ho v nejsevernějších oblastech Evropy, Asie a Ameriky, Grónsku a dalších přilehlých ostrovech (arktická tundra), na jižní polokouli - v nejsevernějších oblastech Antarktidy a přilehlých ostrovech (antarktická tundra). Jako tundru též chápeme podobně vypadající území vysoko v horách (alpinská tundra). Slovo tundra pochází z laponštiny a znamená bezlesou krajinu.


A kde se vyskytují?

Soubor:800px-Map-Tundra.png

Savany

29. října 2008 v 10:22 | Vlčice |  Příroda
Savana je označení pro travnaté oblasti tropických a subtropických oblastí. Během roku je zde vyhraněné období dešťů a období sucha. V podobných klimatických podmínkách se vyskytují i zcela nebo částečně opadavé lesy. O tom, který vegetační typ převládne rozhoduje klima a půdní podmínky. Traviny i dřeviny mají odlišné ekologické nároky, vzájemně se potlačují a tím vytvářejí podstatu savany.

Soubor:Tarangire-Natpark800600.jpg



Žirafa

29. října 2008 v 10:20 | Vlčice |  Zvířata
Žirafa (Giraffa camelopardalis) je sudokopytník, je nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů. Samci dosahují velikosti od 4,8 až do 5,5 metru a váží až 900 kilogramů. Samice jsou obecně trošku menší a lehčí.
Ač původem z Afriky je žirafa příbuzná s jelenem či krávou. Nicméně žirafa náleží do vlastní čeledi, kterou sdílí pouze se svým nejbližším příbuzným okapim.

Soubor:Giraffe standing.jpg

A kde se vyskytují? - Afrika

Soubor:Giraffa camelopardalis subspecies map.jpg

Antilopa

29. října 2008 v 10:11 | Vlčice |  Zvířata
Soubor:Impala.JPG

Soubor:Springbok Namibia.jpg

Soubor:Springboecke in Namibia.jpg

Soubor:Antidorcas marsupialis.jpg

Soubor:Gacelas saltarinas.JPG

Soubor:Springbok etosha.jpg

Soubor:South African Springbok.jpg

Soubor:Etosha by LR 05.jpg

Antilopinae - podčeleď savců z čeledi turovitých. Zahrnuje nejméně 16 druhů nejvíce jich patří do rodu gazela Gazella. Jsou to kopytníci střední velikosti, výška v kohoutku nepřesahuje 1 m. Obývají pouště a stepi Afriky a Asie Antilopa jelení, Antilopa cervicapra, žije v Pákistánu a v Indii. Samci mají spirálovitě točené, asi 70 cm dlouhé rohy. Antilopa žirafí, Litocranius walleri, má tenké dlouhé končetiny, štíhlý a dlouhý krk. Samec má 35 cm dlouhé, mírně točené rohy. Žije ve východní Africe. Charakteristické je potravní chování, podobné jako u žirafy. Antilopa skákavá, Antidorcas marsupialis, je podobná gazelám, od nichž se liší stavbou chrupu. Žila v miliónových stádech v jižní Africe, dnes je ve volné přírodě téměř vyhubena. - Označení antilopa se užívá také pro řadu druhů z jiných podčeledí a rodů čeledi turovitých (antilopa vraná, antilopa koňská, antilopa losí).

Křečci

29. října 2008 v 10:04 | Vlčice |  Zvířata

Doufáme, že se Vám líbíme, protože jsme se snažili zaujmout nejlepší pozici!

Diplomek od Kristuš

27. října 2008 v 15:49 | Vlčice
Děkuji, je moc nádherný

Diplomek od Werry

27. října 2008 v 14:45 | Vlčice
Diplomek od Werry za 9. bleskowku

Od Anilorakkk

23. října 2008 v 20:16 | Vlčice
Super diplomek od Anolorakkk za SB

Diplomek od Ani56

23. října 2008 v 20:07 | Vlčice
Tak tohle je diplomek od Ani56 za bleskovku č.1

Diplomek od Sabi

21. října 2008 v 16:08 | Vlčice

Diplomek od Ani

21. října 2008 v 15:56 | Vlčice

Tak to je můj diplomek za SB s Aňou. Musím jí poděkovat, protože obrázek se mi moc líbí. Jsem totiž do vlků blázen.


Kaktusy

9. října 2008 v 17:38 | Vlčice |  Příroda
Obří kaktusy 800x600
Carnegyea gygantea

Rodina kaktusů 800x600
Echinocactus grusoni

Tento kaktus je možné nazvat "hvězdou" mezi kaktusy, protože s těží existuje větší sbírka, kde by nebyl zastoupen. Typický je svým výrazem hustým žlutým otrněním a krásně kulovitým tvarem až do stáří. Kvetoucích rostlin se bohužel dočkáme až za několik desítek let od výsevu.

Pěstování je snadné, a pokud dopřejeme rostlinám kvalitní substrát a přihnojení během vegetace, budeme příjemě překvapeni velkými ročními přírůstky. Pozor však na popálení rostlin prvním jarním sluncem!

Kaktusy 800x600
Různé druhy kaktusů